Encyklopedie

A

  • Alergie na lepek

    Alergická reakce na podnět (kontakt s alergenem - lepkem). Alergie na lepek není totéž, co celiakie. Osoba s alergií na lepek nesmí konzumovat žádné množství lepku. Pro tyto osoby jsou nevhodné všechny potraviny obsahující jakékoliv (včetně stopového) množství lepku.

  • Alkohol a alkoholické nápoje

    Alkoholické nápoje jsou takové, které obsahují více než 0,75 objemových procent ethanolu, legislativně je alkoholický nápoj definován jako „nápoj obsahující více než 0,5 objemových procent ethanolu“. Ethanol (triviální název líh) je omamná látka přirozeně vznikající kvašením. Člověk je schopen alkohol trávit díky enzymu alkoholdehydrogenáze, většina je ho odbourávána v játrech. V závislosti na podmínkách (pohlaví, tělesná hmotnost, zdravotní stav atd.) tělo odbourá 0,12 - 0,18 ‰ alkoholu za hodinu. Energetická hodnota 1g ethanolu je 26 kJ (6,2 kcal). Konzumace alkoholických nápojů způsobuje opilost. V menších dávkách a podle individuálního metabolismu způsobuje nejprve uvolnění a euforické stavy (subjektivní pocit velké / přehnané radosti, štěstí a pohody), ale i pocity napětí, případně agresivitu. Ve větších dávkách pak útlum, nevolnost až otravu.

B

  • Bezlepkové potraviny

    Dle nařízení komise ES č. 41/2009 ze dne 20. ledna 2009 jsou jako bezlepkové definovány takové potraviny, které obsahují do 20 mg lepku/kg potraviny ve stavu, v němž jsou prodávány konečnému spotřebiteli. Potraviny „s velmi nízkým obsahem lepku“ pak nesmí obsahovat více než 100 mg lepku/kg ve stavu, v němž jsou prodávány konečnému spotřebiteli. Pokud je v potravině použit oves, pak obsah lepku u použitého ovsa nesmí být vyšší než 20 mg/kg.

C

  • Celiakie

    Celiakie je chronický zánět střevní sliznice způsobený nesnášenlivostí lepku. Nejedná se o alergii na lepek! První zmínky o onemocnění připomínajícím celiakii pocházejí z 3. století od Galéna. Za objevitele choroby se považuje britský lékař Samuel Gee, který v roce 1888 popsal příznaky neléčené celiakie u dětí („intestinální infantilismus“). Souvislost mezi chronickým střevním zánětem a dietou se podařilo objevit až v polovině 20. století. Podstatou onemocnění je abnormální reakce imunitního systému nemocného jedince na lepek (gluten). Ve střevě vznikají obranné látky namířené proti lepku, které poškozují stěnu tenkého střeva. Následkem je zánět s navazujícími změnami sliznice, které vedou k poruše trávení a vstřebávání živin. V rodině, kde se onemocnění vyskytuje, je pravděpodobnost výskytu celiakie u potomků větší. Proto se vždy při pozitivní diagnóze vyšetřují i přímí příbuzní.

  • Cholesterol

    Cholesterol je látka nezbytná pro fungování našeho organizmu. Proto si ho tělo samo vytváří. U zdravého jedince jsou cca 2/3 cholesterolu tvořeny v těle a 1/3 získána z potravy. Zvýšená hladina cholesterolu v krvi je jedním z rizikových faktorů srdečně cévních onemocnění. Důležitější než hladina celkového cholesterolu je hodnota HDL a LDL cholesterolu a jejich vzájemný vztah. Pro snížení zvýšené hladiny cholesterolu je zásadní změna životního stylu s pravidelnou pohybovou aktivitou, nekouřením a omezením nasycených mastných kyselin ve stravě. Omezení cholesterolu v potravě (pokud nejde o geneticky podmíněné onemocnění) nemá na jeho hladinu v krvi zásadní vliv.

D

  • Dieta

    Soubor výživových opatření, které vedou ke zlepšení kompenzace onemocnění, zmírnění nebo odstranění obtíží pacienta/klienta (například vyloučením některých potravin či jejich součástí). Dietu charakterizují nutriční specifikace dané diety, vhodné technologické postupy, rozbor surovin s ohledem na vhodné, nevhodné a za určitých podmínek použitelné.

  • Dietní systém

    Dokument specifický pro každé zařízení poskytující léčebnou výživu formou diet. Vydání je garantováno ředitelem zařízení a obsah musí být zpracován odborně kvalifikovanými pracovníky (nutričními terapeuty).  Dietní systém určuje způsob značení diet, jejich nutriční složení a postupy pro zajištění dietní stravy. Bez dietního systému nelze v zařízeních deklarovat zajištění péče vyžadující dietní úpravu stravy. Dietní systém je pravidelně aktualizován v souladu s vývojem medicíny, léčebných postupů, poznáním v oblasti výživy, rozšiřováním sortimentu potravin a technologií pro jejich zpracování.

E

  • Enterální výživa

    Enterální výživa je kompletní, vyvážená, ve většině případů tekutá, průmyslově vyrobená strava. Je významnou pomocí při výživě nemocných, kteří nejsou schopni přijmout potřebné dávky živin a energie běžnou stravou. Je bezpečná i pro nemocné se sníženou imunitou. Pro děti jsou vyráběny speciální přípravky. Výrobky enterální výživy se dělí na přípravky pro popíjení (sipping), které jsou ochucené, a přípravky pro podávání do sondy, které jsou neochucené a ve větším balení připraveném pro propojení se sondou.

F

  • Funkční potraviny

    Česká potravinová legislativa termín funkční potraviny nepoužívá. Definice uvádí: „Jedná se o potraviny, které jsou obohaceny o látky, které mají výrazný pozitivní vliv na lidské zdraví.“ Tato skutečnost musí být prokázána a doložena odbornými studiemi. Mediálně prezentované funkční potraviny tyto požadavky běžně nesplňují. Označení je tedy užíváno spíše jako subjektivní pocit autora sdělení.

G

  • Gluten

    Gluten (lepek) je bílkovina obsažená v zrnech pšenice, žita, ovsa a ječmene. Ve vodě bobtná a odpovídá za pružnost a tažnost těst. Je součástí všech potravin, při jejichž výrobě byla použita mouka z uvedených obilnin.

H

  • Hlad

    Pocit hladu vzniká, když hladina glukózy v krvi klesne pod určitou hranici. Hlad je důležitým signálem o potřebě příjmu potravy a energie z ní. Za fyziologických podmínek se objevuje několik hodin po posledním jídle. V současné době je však často zaměňován s chutí k jídlu, která nemá žádnou spojitost s potřebou příjmu energie. Mnoho osob nedokáže odlišit mezi chutí a hladem.

I

  • Inulin

    Jedná se o polysacharid složený z jednotek fruktózy spojených glykosidickou vazbou, s koncovou cukernou jednotkou glukózy. Inulin nahrazuje škrob jako zásobní látku u hvězdicovitých a zvonkovitých rostlin. Čistý inulin je jemným bílým práškem sladké chuti. Není ale štěpitelný amylázou, proto ho živočišný organismus neumí využít. Ve stravě se chová jako rozpustná vláknina. Jeho hlavními zdroji jsou čekanka a topinambur.

J

  • Jídlo

    Synonymem pro slovo jídlo je potrava, potraviny. Někdy je jídlo chápáno jako pokrm vytvořený z potravin. Například vepřová pečeně se zelím a knedlíkem je vnímána a označována jako jídlo, ne jako potrava.

K

  • Klinická výživa

    Označení způsobu výživy v nemocnici. Skládá se ze tří složek – léčebné výživy (klasické dietoterapie), enterální výživy (kompletní – podávané sondou nebo doplňkové – formou sippingu) a parenterální výživy (úplné nebo doplňkové). Jednotlivé složky se navzájem prolínají a doplňují.

L

  • Léčebná výživa

    Jakákoliv dieta indikovaná v souvislosti s prevencí vzniku onemocnění, onemocněním, případně komplikacemi onemocnění.

M

  • Minerální látky a stopové prvky

    Takto označujeme anorganické látky, které rozlišujeme podle potřebné denní dávky na skupinu minerálních látek (větší dávky) a skupinu stopových prvků (malé dávky). Do skupiny minerálních látek patří draslík, fosfor, hořčík, sodík a vápník. Vstřebatelnost je obecně vyšší ze zdrojů živočišných a malá ze zdrojů rostlinných. Stopové prvky jsou látky, které tvoří 0,1 - 0,2% celkové tělesné hmotnosti. Mezi stopové prvky řadíme např. fluor, chrom, jód, měď, selen, zinek a železo.

O

  • Obezita

    Je charakterizována zvýšením tukových rezerv organismu. Podle rozložení zásobního tuku na těle rozlišujeme dva typy obezity - gynoidní s tukem převážně v oblasti hýždí a stehen a androidní typ s tukem v abdominální oblasti. Tato forma je ze zdravotního hlediska významně rizikovější. Nejčastější příčinou obezity je dlouhodobý nadbytek příjmu energie nad jejím výdejem, tedy špatné stravovací návyky a špatná skladba jídla při příliš nízké pohybové aktivitě. Čím déle obezita trvá, tím horší je její nutriční ovlivnění.

S

  • Sacharidy

    Jedná se o látky organického původu, které rozdělujeme do tří skupin - monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Monosacharidy obsahují jednu sacharidovou jednotku - např. fruktózu, glukózu. Glukóza je nezbytná jako zdroj energie pro mozek, krvinky a ledviny. Oligosacharidy obsahují dvě, maximálně však deset sacharidových jednotek. Nejznámější je disacharid sacharóza, složený z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy, který známe jako cukr. Polysacharidy tvoří více jak deset sacharidových jednotek. Nejznámějším zástupcem je škrob. Do této skupiny patří i nevyužitelné polysacharidy, tedy zdroje vlákniny rozpustné i nerozpustné. Vlákninu nedokážeme strávit, ale potřebujeme ji pro dobré trávení. Ke svému životu a tím i ku prospěchu našeho organismu ji potřebuje střevní mikrobiota.

V

  • Výživa – nutrice

    Výživa dodává organismu energii a látky důležité pro jeho stavbu a funkce. Zajišťuje živiny pro jeho vývoj, růst, obnovu tkání, pohyb, fyzickou i duševní práci a obranyschopnost vůči nemocem.

O oboru